Jednotná definice domácího násilí

V čem je problém?

Domácí násilí patří z hlediska výskytu k nejrozšířenějším formám násilí vůbec. Pojem „domácí násilí“ se vyskytuje explicitně v 10 zákonech. Žádný zákon však pojem „domácí násilí“ nedefinuje. Chybějící legislativní definice vede k tříštění chápání a výkladu tohoto patologického jevu ze strany zainteresovaných subjektů (Policie ČR, OSPOD, soudy, lékařské a nelékařské pomáhající profese, učitelé apod.).

Důsledkem je pak nejednotný přístup k obětem domácího násilí vedoucí k neschopnosti poskytnout včasnou a adekvátní pomoc a realizovat tak ochrannou funkci státu ve vztahu k obětem.

Jaké řešení zákon navrhuje?

Zákon o domácím násilí navrhuje zakotvit do občanského zákoníku jednotnou definici domácího násilí.

Jaká pozitivní změna po přijetí zákona nastane?

Definice pojmu domácí násilí se navrhuje proto, aby všechny subjekty, které plní své vymezené úlohy v rámci systému pomoci obětem domácího násilí (Policie ČR, OSPOD, soudy, sociální pracovníci apod.), jednotně chápaly tento pojem a byly tak schopny adekvátně reagovat a efektivně řešit situace nastávající v praxi. Jednotnou definicí lze odstranit pochybnosti o tom, zda určité jednání znaky domácího násilí naplňuje či nikoli.

Tím se zásadně zvýší právní jistota jak obětí domácího násilí (protože se jednoznačně vymezí, za jakých okolností jim příslušné státní instituce mohou pomoci), tak těchto orgánů samotných (protože ty budou vědět, kdy již mohou, respektive mají zakročit, a jak).

Přijetím definice domácího násilí Česká republika naváže na moderní přístup k legislativnímu ukotvení tohoto jevu a obětem vyšle jasný vzkaz, že dané (po přijetí návrhu zákona legislativně vymezené) jednání nejenže „není v pořádku“ a nepožívá právní ochrany, ale jedná se o jednání vysloveně protiprávní a ze zákona postižitelné.