Zvláštní ochrana obětí domácího násilí i v přestupkovém řízení

V čem je problém? 

Oběti trestných činů souvisejících s domácím násilím patří mezi zvlášť zranitelné oběti dle zákona o obětech trestných činů. To znamená, že policie, soudy i státní zastupitelství k nim musí přistupovat citlivěji. Typicky se jedná o zamezení kontaktu s pachatelem nebo umožnění výslechu ze strany osoby stejného pohlaví jako je oběť. Takové kroky mohou zabránit prohlubování újmy prožitého násilí.

Pokud však intenzita domácího násilí nenaplní skutkovou podstatu některého z trestných činů souvisejících s domácím násilím a jednání je řešeno „pouze“ jako přestupek, není oběti žádný zvláštní přístup garantován. Zranitelnost obětí v přestupkovém řízení je přitom identická, mnohdy i vyšší. Oběti se v přestupkovém řízení ocitají tváří v tvář pachatelům domácího násilí zcela bez ochrany.

Oběť buď podlehne celkové paralýze (tzv. zamrzne) a není schopna například vůbec vypovídat, neboť dojde k jinému negativnímu zásahu do její psychiky a její projevy jsou např. zmatečné nebo afektované, což se výrazně odrazí na výsledku, k němuž daný úkon trestního řízení směřuje.

Jaké řešení zákon navrhuje?

Zákon o domácím násilí navrhuje zakotvit do zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a do zákona o některých přestupcích konkrétní zásady zvláštního přístupu k obětem domácího násilí v přestupkovém řízení.

Jaká pozitivní změna po přijetí zákona nastane?

Zakotvení šetrného přístupu k obětem domácího násilí v přestupkovém řízení spočívá v garanci práva na doprovod důvěrníkem pro oběti domácího násilí nebo práva žádat o zabránění kontaktu s obviněným z přestupku při úkonech, kterých se účastní. Správní orgány budou mít povinnost takové žádosti přiměřeně vyhovět.